EX LIBRIS - drobná grafika pro každého
Grafické techniky

Grafické techniky

Techniky exlibris

Techniky exlibris

Logo_Malyvlk.jpg
Váchal Josef
Váchal Josef

Knihař, grafik, malíř, řezbář, spisovatel a filozof.

Josef Váchal se narodil 23. 9. 1884 v obci Milavče u Domažlic jako nemanželské dítě Anny Váchalové (později provdané Hlaváčkové).

Otec Josef Šimon Aleš (bratranec Mikoláše Alše) pracoval celý život jako podučitel, překládal, vydával okultní literaturu a byl jedním z prvních propagátorů lyžování (pod přízviskem Aleš-Lyžec). Do teozofických a spiritistických společností zavedl i syna a seznámil jej s jógou a tzv. tajnými naukami. První dva roky byl Váchal opatrován strýcem Jakubem Váchalem ve Velvarech, poté ho vychovávali v Písku otcovi rodiče. Po neúspěšném studiu na gymnáziu v Písku se začal 1898 učit knihařem v závodě Jindřicha Waitzmanna v Praze. U rodičů, zejména u matky, střídavě pobýval až po vyučení (1902). V letech 1903 – 1904 pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem, záhy však zaměstnání opustil a rozhodl se stát umělcem. Roku 1903 vstoupil do Theosofické společnosti (přátelil se s učiteli magie Karlem Weinfurterem a J. A. Adamírou), navštěvoval soukromé seance v ateliéru sochaře Ladislava Šalouna a po seznámení s anarchisty kolem časopisu Nový kult (S. K. Neumann, František Gellner, Jiří Mahen, Eduard Bass aj.) založil vlastní revui Kult mladých (s J. Reichmanem, B. Chlandou aj.). Na doporučení Mikoláše Alše se Váchal výtvarně vzdělával v soukromých školách u krajináře Aloise Kalvody (1904), Rudolfa Béma (1905–1906) a na grafické škole Antonína Herverta. Inspirovala jej rovněž Meditace, revue literátů Katolické moderny, kde byly přetištěny i některé jeho dřevoryty. Byl spoluzakladatelem revue Veraikon (1912–1937) a s dalšími vyznavači „nové spirituality“ (Emilem Pacovským, Františkem Koblihou, Janem Konůpkem a Janem Zrzavým) patřil ke členům výtvarné skupiny Sursum (1910) a stejnojmenného spolku (1911, s Emanuelem Fryntou, Marynou Alšovou, Rudolfem Medkem). V době krátkodobého přilnutí ke katolické církvi Váchal navázal spolupráci s Josefem Florianem a Jakubem Demlem a podílel se na dřevorytové výzdobě knih staroříšského vydavatelství Studium (edice Dobré dílo). Jakubu Demlovi v této době ilustroval jeho knihy (Hrad smrti). K dalším lidsky i umělecky rozhodujícím patřilo přátelství s Vilémem Bitnarem. Po rozchodu s Jakubem Demlem a Josefem Florianem se Váchal znovu vrátil ke spiritualismu (reakcí je např. sbírka historek z černých románů Nový pekelný žaltář...). S Josefem Hodkem a Bedřichem Benešem Buchlovanem založil umělecké sdružení Trojrám (vydalo např. Vigilie o hodině hrůzy, blahořečení a modlitba za psa). Roku 1913 se oženil s Mášou Pešulovou. Váchalovo groteskní chápání života a záliba v mystifikacích se odrazily i v založení společnosti kolem samorostlého přírodního filozofa Emanuela Hnátka (1913). Světovou válku (narukoval v listopadu 1916) prožil v Plzni, Rumburku, Vídni, Kronavě, slovinské Soči (zde vyzdobil freskami místní kapli) a na italské frontě. Z války se vrátil jako přesvědčený antimilitarista s prohloubenými náboženskými pochybami. V roce 1919 se stal členem Společnosti pro pěstování všeobecných vědomostí, Společnosti pro psychická studia a Neodvislého sdružení spiritualistů a „dekadentů“ Tvorba (1919–1923). Váchalova rozporuplnost se odrazila i v krátkodobém členství v sociální demokracii. Od 20. let podnikal pravidelné cesty na Slovensko, do Českého ráje, a zejména na Šumavu, kam cestoval se svou žačkou (od 1920), přítelkyní a po úmrtí manželky (1922) také celoživotní družkou Annou Mackovou. V roce 1928 úspěšně vystavoval v Kolíně nad Rýnem vlastní vynález vícebarevného tisku z jedné desky a na výstavě krásné knihy ve Florencii získal velkou cenu za kolekci tisků. Narůstající náboženskou krizi a duchovní problémy řešil Váchal vystoupením z církve i z teozofických spolků a stal se členem sdružení Volná myšlenka v Praze-Vršovicích, kde od roku 1932 přednášel (např. Komika z doby temna; z přednáškového textu Církve a bludaři vznikla po doplnění kniha o historii sektářství a bludařství Církev a blouznivci). Zklamán nepatrným ohlasem pražské souborné výstavy ke svým padesátinám (1934) vydal Receptář barevného dřevorytu a na začátku druhé světové války (1940) odešel do Studeňan u Jičína, kde žil u Anny Mackové. Třebaže se po celý život jako anarchista a romantik pohyboval na okraji oficiálního uměleckého světa, kterým pohrdal, vítězství koncepce socialistického realismu jej odsunulo zcela mimo soudobé umělecké dění. Trpěl materiálním nedostatkem a byl odkázán na pomoc přátel, nadále se však věnoval výtvarné a literární práci. V roce 1954 připravil v Jičíně výstavu ke svým sedmdesátinám. O tři roky později  byla ze statku, kde Váchal žil, vybudována strojní a traktorová stanice. V roce 1958 se stal členem Svazu výtvarných umělců (Anna Macková bez Váchalova vědomí podepsala přihlášku). Jeho dílo bylo doceněno teprve v polovině 60. let (r. 1966 vystavoval na pražské Staroměstské radnici).

Josef Váchal zemřel 10. 5. 1969 ve Studeňanech krátce po smrti své družky; pět dní před smrtí byl jmenován zasloužilým umělcem.

Podívejte se na GALERII tohoto autora !

06.09.2013 09:41:40
malyvlk
To jsem já...

To jsem já...

Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Bouda Jiří_02.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Polívka Václav.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Oberthor Karel_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Lípa Jiří.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
_Šimlíková Rea_03.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan Petr_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Čápová Hana_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
01_Hřivnáč Tomáš.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one