EX LIBRIS - drobná grafika pro každého
Grafické techniky

Grafické techniky

Techniky exlibris

Techniky exlibris

Logo_Malyvlk.jpg

Toyen - Marie Čermínová

Toyen - Marie Čermínová
Toyen - Marie Čermínová
Malířka a grafička.

Toyen ( Marie Čermínová) se narodila 21. září 1902.

V letech 1919-1922 studovala na Umělecko-průmyslové škole u prof. E. Dítěte. O své rodině, dětství a dospívání nikdy nemluvila a třebaže léta žila se svojí starší sestrou v bytě na Smíchově, prohlašovala, že nikdy žádnou rodinu neměla a nemá. Na počátku své tvorby byla ovlivňována kubismem, který po kratší době opouští a maluje obrazy inspirované poezií Devětsilu, jehož členkou byla od r. 1923. Postupem doby, společně s J. Štýrským, který byl téměř čtyřicet let jejím uměleckým partnerem, se stává představitelkou české meziválečné avantgardy. Nezval ve svých vzpomínkách říká, že „nesnášela narážky na to, že by mezi ní a Štýrským mohly být jiné vztahy než kamarádské". Již v r. 1924 zařadil Nezval Toyen, pod jménem Marie Čermínová do Masarykova slovníku naučného.

O zrodu jména Toyen existují různé verze : J. Seifert uvádí, že jméno Toyen vymyslel pro Manku on sám, O. Štorch-Marien tvrdil, že je to zkratka z francouzského slova „citoyen" - občan a B. Brouk se domníval, že je to přesmyčka ze spojení „to je on". Dnes se již asi nedozvíme, kdo měl pravdu, skutečnost je však taková, že Toyen o sobě ráda mluvila v mužském rodě, „byl jsem na výstavě", vždy se více stýkala s básníky než malíři, mezi její nejdůvěrnější přátele patřili Nezval, Teige, Biebl, Halas, Heislar a stejně tak tomu bylo i později, kdy žila ve Francii. Její malířská tvorba z počátku 30. let je charakterizována obrazy Továrna, Polštář (což jsou scény z nevěstince) a Kavárna, v těchto dvou posledních se poprvé projevuje její zájem o erotiku. Vedle obrazů navrhuje společné se Štýrským knižní obaly pro naklada­telství Z. Srdce, Odeon, Národní tiskárnu aj. R. 1925 odjíždějí Štýrský a Toyen do Paříže a vytvářejí tam nový malířský styl, artificialismus, jenž se stává výtvarným protějškem básnického poetismu, společně tam také poprvé vystavují. Od r. 1921 žije v Paříži J. Šíma, jehož prostřednictvím se Toyen seznámila s M. Ernstem, S. Dálím, M. Duchampem, Y. Tanguym a fran­couzskými surrealisty. Po návratu do Prahy v r. 1929 vznikají její akvarely k de Sadově Justine, obrazy Piková dáma, Potápěči aj. R. 1933 vstupuje do SVU Mánes a v r. 1934 společné s Nezvalem zakládají Skupinu surrealistů. V letech 1938 až 1940 se hodné věnuje ilustraci a kresbám pro Erotickou revue, Štýrského Edici 98 a básnickou sbírku J. Heislara. Díky tomu, že surrealismus svojí svobodomyslností zrušil hranice mezi erotikou a pornografií, se Toyen odvážně pouští na tenký led sexuality a v r. 1938 vytváří pro Jaroslava Brouka, bratra psychoanalytika Bohuslava, soubor 21 kreseb, které jsou „nejerotičtějším dílem českého umění" (P. Kováč).

Druhá světová válka byla pro Toyen velice těžkým obdobím, starala se o těžce nemocného Štýrského až do jeho smrti v r. 1942. Po celé čtyři roky schovávala v koupelně svého bytu v Krasově ulici surrealistického básníka a výtvarníka J. Heislara, který se nepřihlásil k registraci neárijských občanů, takže mu hrozil koncentrační tábor a likvidace. Ten svými básněmi inspiroval a doplňoval její kresebné cykly a postupně přebíral a zastupoval dřívější roli V. Nezvala. V této době vytvořila obrazy Bramborové divadlo, Nebezpečná hodina, Přeji vám zdraví, Po představení (jeden z nejznámějších obrazů českého malířství 20. století) a další. Její válečné dílo představuje jedinečný dialog s dobou (Polní strašák, Na pokraji). V r. 1945 vznikl cyklus apokalyptických studií Schovej se válko, obraz Předjaří, na Národním divadle má premiéru Vančurova hra Učitel a žák, jejíž scénografie je jejím dílem. Nebyla to první inscenace, pod níž se Toyen podepsala, tou byla Nezvalova hra Depeše na kolečkách v Osvobozeném divadle r. 1928, kterou dělala společně se Štýrským. Stále pilně maluje, vznikají další cykly Den a noc, Zvířata spí, Přírodní zákon.Pomalu končí její „pražské období", přichází rok 1947, kdy se Toyen rozhodla k odchodu do exilu z obavy před nástupem stalinské diktatury.S Heislarem odchází do Paříže, získala dokonce povolení k vývozu vlast­ních obrazů a kreseb, i pozůstalosti J. Štýrského a stala se členkou pařížské skupiny kolem A. Bretona a P. Pereta.Téhož roku  přerušila veškeré styky s Eluardem a r. 1948 i s J. Šímou. Její začátky v Paříži nebyly lehké, ale F. Peroutka jí pomohl získat nevelké stipendium od amerického výboru pro Svobodnou Evropu. V Paříži, stejně jako v Praze, přitahovala muže, Breton nebyl jediným, miloval ji i P. Eluard, jenž jí posílal vášnivé dopisy, předmluvy do katalogů jejích výstav psali přední výtvarní kritici Ch. Estienne a E. Jagueur, spolupracovala s R. Lyšicem, Annie le Brun, G. Goldfyem a Ch. Flamandem. V r. 1951 vzniká její cyklus domovních znamení (U zlatého kola, U zlatého stromu a další), která působí jako záhadné magické emblémy. V lednu 1953 zemřel ve věku 39 let J. Heislar. V r. 1961 napsal R. Benayoun o Toyen studii pod názvem Mezi psem a vlkem a A. Breton zařadil Toyen v anketě časopisu Connaissance des arts mezi 10 nejvýznamnějších žijících umělců světa. V roce 1966 zemřel A. Breton a Toyen se stěhuje do jeho ateliéru v rue Fontaine. Ve stejném roce vystavuje Moravská galerie její díla z let 1921-1945, výstava se pak stěhuje do Prahy. Od druhé poloviny 60. let se Toyen věnuje hodné kolážím a grafice - cyklus Tváří v tvář, návrhy masek ke hře R. Lvšice Král Goldogan. Roku 1969 se rozchází pařížská surrealistická skupina. Její konec prožívá Toyen velice těžce, skončila pravidelná setkání s přáteli, přestaly schůzky v kavárnách, Toyen se cítí opuštěná a uzavírá se stále víc do sebe. Do jejích obrazů vstupují dravé šelmy, převažují animální motivy nad figurálními - Když zmlknou zákony, cyklus tří set koláží pod titulkem Bez názvu.

Toyen udělala asi 40 exlibris, která jsou provedena převážné zinkograficky, některá i litograficky nebo heligravurou. Většina těchto značek byla určena pro Škeříkovu edici Symposion, ostatní soukromým uživatelům. Tématem byla často dívčí tvář, akt nebo přírodní motiv. Přesný soupis bohužel neexistuje, řadu lístků objevil J. Glivický, který je popsal na stránkách Knižní značky čís. 2/1938, 4/1949, 4/1975, 1-2/1977, 2-3/1979. Na Glivického navázal S. Vencl, jemuž se podařilo objevit další a popsal je ve Zprávách SSPE čís. 1/1984. Toyen zemřela 9. října 1980, je pohřbena na pařížském hřbitově Batignolles, kde jsou rovněž pochování Heislar, Peret a Breton. Její poslední výstavy byly uspořádány v Praze r. 2000 v domě U Kamenného zvonu a v rámci české sezóny ve Francii v Muzeu moderního umění v Saint-Etienne r. 2002.

Podívejte se na GALERII této autorky !

06.09.2013 20:13:19
malyvlk
To jsem já...

To jsem já...

Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Bouda Jiří_02.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Polívka Václav.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Oberthor Karel_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Lípa Jiří.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
_Šimlíková Rea_03.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan Petr_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Čápová Hana_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
01_Hřivnáč Tomáš.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one