Karel Svolinský se narodil 14. 1. 1896 na Sv. Kopečku u Olomouce.
Vrozené kreslířské nadání jej od dětství předurčovalo ke dráze umělce. Vyučil se řezbářem, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze prošel ateliéry řezbářství a sochařství (S. Zálesák, B. Kafka, 1919-21), grafiky a nástěnné malby (F. Kysela, 1921-26). Již jako student získal pozornost veřejnosti a první ceny ; od doby realizace vitráží ve svatovítské katedrále (1929-31) se stal hmotně nezávislým, takže většinu života pracoval, aniž byl vystavován existenčním tlakům. Karel Svolinský byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar (1935), profesorem VŠUP v Praze (1945-71), čestným členem SČB, SSPE aj.
Univerzální umělec výjimečného nadání, schopnosti pracovní koncentrace a plodnosti vynikl ve všech oblastech, jichž se dotknul. Podstatu jeho tvorby tvoří kresba mánesovské linie. Jakkoli byl schopen dokonale pochopit a vyjádřit antiku nebo středověk, případně i exotická prostředí, jeho vlastním světem byla moravská vesnice jeho dětství, žijící v tradicích lidového baroka. Kromě malby a grafiky (suverénně pracoval ve všech technikách) výrazně zasáhl do utváření podoby české knihy (od r. 1923 do poloviny 60. let ilustroval a upravil přes 2500 knih včetně stovek bibliofilií ; vytvořil osobitou formu kaligrafovaných titulů, iniciál, špiček aj., až po unikátní vazby; za Máchův Máj, vytištěný svým vlastním písmem a ilustrovaný dřevoryty získal Grand prix v Paříži 1925). Tisíce ilustrací nakreslil pro dětskou i klasickou literaturu a poezii, navrhl také přes čtyřicet divadelních výprav (většinou pro ND), uplatnil se právě tak v monumentální tvorbě (kromě zmíněných svatovítských vitráží realizoval např. mozaiku pro orloj radnice v Olomouci 1949-54, vitráž pro Expo 58, dále řadu tapiserií) jako v oblasti poštovní známky (stovkami návrhů portrétů, květin, lidového umění v osobitém tvaru a barevnosti se stal jedním z nejvýznamnějších českých autorů i v tomto oboru), divadelního nebo filmového plakátu a užité grafiky všeho druhu. Za všechny obory své činnosti získal doma i ve světě desítky významných cen. V létech 1922-1986 vytvořil kolem 150 exlibris, od r. 1924 do 1985 ke 400 novoročenek a vánočních přání, několik set dalších typů příležitostné a užité grafiky (pozvánek, svatebních a jiných oznámení, poděkování, velikonočních přání, dopisních papírů, nehledě již k diplomům, adresám, programům, letákům, katalogům, pohlednicím, spolkovým a nakladatelským značkám, reklamním a komerčním tiskům, svatým obrázkům, kalendářům atd. až po jídelní a vinné lístky, litografované viněty na vinné láhve apod.).
Se svou prvou knižní značkou zvítězil v r. 1922 v soutěži SSPE. Navzdory tomu se pak věnoval exlibris nesoustavně a vlastně jen zřídka na základě podnětu sběratelů, spíše občas vyhověl přání přátel. Tento druh grafiky mu však nezůstal vnitřně cizí, protože celou pětinu svých exlibris kupodivu provedl na své jméno (vesměs v dřevorytech v létech 1963-76, kdy jen výjimečně vytvořil značku pro jiného vlastníka). Asi polovina jeho značek jsou dřevoryty, třetina pak kresby perem nebo štětcem, občas užil mědirytinu, výjimečně suchou jehlu a kamenorytinu. Prvé exlibris nese stopy Kyselova vlivu, v pozdější tvorbě jde vesměs o poeticky pojaté realistické motivy, prováděné zpěvnými liniemi, v 60.-70. létech se projevily ohlasy abstrakce. Celou tvorbu spojuje dokonalý kompoziční cit pro zapojení písma do obrazu. Podstatně více energie než knižním značkám věnoval novoročenkám, resp. vánočním přáním, z nichž část vznikala na základě osobních nebo profesních vztahů, některé se však jeví jako komerční zakázky. Specifikum představují typografické Sonbergovy novoročenky ze 30. až 70. let, které byly ze Svolinského kresebných návrhů transponovány strojní sazbou. Obsahově i formálně výjimečný soubor více než 70 vánočních a velikonočních přání, poděkování a dopisních značek vznikl od poloviny 50. let do roku 1986 na pozadí přátelství s P. Františkem Lukešem z Činěvsi, z jehož popudu vybavoval jím spravované kostely liturgickým inventářem. Počet listů příležitostné grafiky K.S. jistě přesahuje počet 800. Drtivá většina listů se vyznačuje vysokou uměleckou kvalitou a osobitou kaligrafií, která plynule přechází z písma do kresby a naopak. Mnoho z nich (bez rozdílu techniky provedení) náleží do zlatého fondu české drobné grafiky 20. století. Sběratelsky jsou mnohé listy dosud relativně snadno přístupné, bývají značeny charakteristickou iniciálovou ligaturou KS, starší listy se vyskytují nepodepsány, i když byly provedeny v původní grafické technice, zatímco některé zinkografie z posledních let bývají podepsány plným jménem. Jen zcela výjimečně byly tisky číslovány, takže výše nákladů zůstává většinou neznámá.
Karel Svolinský zemřel 16. 9. 1986 v Praze.