Karel Svolinský se narodil 14. 1. 1896 na Sv. Kopečku u Olomouce.

Vrozené kreslířské nadání jej od dětství předurčovalo ke dráze umělce. Vyučil se řezbářem, na Uměleckoprů­myslové škole v Praze prošel ateliéry řezbářství a so­chařství (S. Zálesák, B. Kafka, 1919-21), grafiky a ná­stěnné malby (F. Kysela, 1921-26). Již jako student zís­kal pozornost veřejnosti a první ceny ; od doby realiza­ce vitráží ve svatovítské katedrále (1929-31) se stal hmotně nezávislým, takže většinu života pracoval, aniž byl vystavován existenčním tlakům. Karel Svolinský byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar (1935), profesorem VŠUP v Praze (1945-71), čestným členem SČB, SSPE aj.

Univerzální umělec výjimečného nadání, schopnosti pracovní koncentrace a plodnosti vynikl ve všech ob­lastech, jichž se dotknul. Podstatu jeho tvorby tvoří kres­ba mánesovské linie. Jakkoli byl schopen dokonale po­chopit a vyjádřit antiku nebo středověk, případně i exo­tická prostředí, jeho vlastním světem byla moravská ves­nice jeho dětství, žijící v tradicích lidového baroka. Kromě malby a grafiky (suverénně pracoval ve všech technikách) výrazně zasáhl do utváření podoby české knihy (od r. 1923 do poloviny 60. let ilustroval a upra­vil přes 2500 knih včetně stovek bibliofilií ; vytvořil oso­bitou formu kaligrafovaných titulů, iniciál, špiček aj., až po unikátní vazby; za Máchův Máj, vytištěný svým vlastním písmem a ilustrovaný dřevoryty získal Grand prix v Paříži 1925). Tisíce ilustrací nakreslil pro dětskou i klasickou literaturu a poezii, navrhl také přes čtyřicet divadelních výprav (většinou pro ND), uplatnil se právě tak v monumentální tvorbě (kromě zmíněných svatovítských vitráží realizoval např. mozai­ku pro orloj radnice v Olomouci 1949-54, vitráž pro Expo 58, dále řadu tapiserií) jako v oblasti poštovní známky (stovkami návrhů portrétů, květin, lidového umění v osobitém tvaru a barevnosti se stal jedním z nejvýznamnějších českých autorů i v tomto oboru), divadelního nebo filmového plakátu a užité grafiky vše­ho druhu. Za všechny obory své činnosti získal doma i ve světě desítky významných cen. V létech 1922-1986 vytvořil kolem 150 exlibris, od r. 1924 do 1985 ke 400 novoročenek a vánočních přání, několik set dalších typů příležitostné a užité grafiky (pozvánek, svatebních a jiných oznámení, poděkování, velikonočních přání, dopisních papírů, nehledě již k di­plomům, adresám, programům, letákům, katalogům, pohlednicím, spolkovým a nakladatelským značkám, reklamním a komerčním tiskům, svatým obrázkům, ka­lendářům atd. až po jídelní a vinné lístky, litografované viněty na vinné láhve apod.).

Se svou prvou knižní značkou zvítězil v r. 1922 v sou­těži SSPE. Navzdory tomu se pak věnoval exlibris ne­soustavně a vlastně jen zřídka na základě podnětu sbě­ratelů, spíše občas vyhověl přání přátel. Tento druh grafiky mu však nezůstal vnitřně cizí, protože celou pětinu svých exlibris kupodivu provedl na své jméno (vesměs v dřevorytech v létech 1963-76, kdy jen výji­mečně vytvořil značku pro jiného vlastníka). Asi polovina jeho zna­ček jsou dřevoryty, třetina pak kresby perem nebo štětcem, ob­čas užil mědirytinu, výjimečně suchou jehlu a kamenorytinu. Prvé exlibris nese stopy Kyselova vlivu, v pozdější tvorbě jde vesměs o poeticky pojaté realistické motivy, prová­děné zpěvnými liniemi, v 60.-70. létech se projevi­ly ohlasy abstrakce. Celou tvorbu spojuje dokonalý kompoziční cit pro zapojení písma do obrazu. Podstatně více energie než knižním značkám věnoval novoročenkám, resp. vánočním přáním, z nichž část vznikala na základě osobních nebo profesních vztahů, některé se však jeví jako komerční zakázky. Specifikum předsta­vují typografické Sonbergovy novoročenky ze 30. až 70. let, které byly ze Svolinského kresebných návrhů transponovány strojní sazbou. Obsahově i formálně vý­jimečný soubor více než 70 vánočních a velikonočních přání, poděkování a dopisních značek vznikl od polovi­ny 50. let do roku 1986 na pozadí přátelství s P. Františkem Lukešem z Činěvsi, z jehož popudu vyba­voval jím spravované kostely liturgickým inventářem. Počet listů příležitostné grafiky K.S. jistě přesahuje po­čet 800. Drtivá většina listů se vyznačuje vysokou umě­leckou kvalitou a osobitou kaligrafií, která plynule pře­chází z písma do kresby a naopak. Mnoho z nich (bez rozdílu techniky provedení) náleží do zlatého fondu české drobné grafiky 20. století. Sběratelsky jsou mnohé listy dosud relativně snadno přístupné, bývají značeny charakteristickou iniciálovou ligaturou KS, star­ší listy se vyskytují nepodepsány, i když byly provede­ny v původní grafické technice, zatímco některé zinkografie z posledních let bývají podepsány plným jmé­nem. Jen zcela výjimečně byly tisky číslovány, takže vý­še nákladů zůstává většinou neznámá.

Karel Svolinský zemřel 16. 9. 1986 v Praze.

Podívejte se na GALERII tohoto autora !