EX LIBRIS - drobná grafika pro každého
Grafické techniky

Grafické techniky

Techniky exlibris

Techniky exlibris

Logo_Malyvlk.jpg
Kasalová Jana
Kasalová Jana

Malířka, grafička a výtvarná pedagožka.

Jana Kasalová se narodila 11.4.1947 v Liberci.

Pochází z kraje myslitelů, písmáků, lidových vypravěčů, z kraje sklářů a umělců nejen výtvarných. Absolvovala sklářskou školu v Železném Brodě a vysokoškolské studium u prof. Miroslava Houry na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Poté se vrátila do Železného Brodu ke své volné i užité tvorbě, kresbě, malbě a grafice.

Její tvorba je založená na dokonalém zvládnutí kresby. Není to samoúčelné východisko pro její další práci, ale předpoklad, že její výtvarné záměry najdou adekvátní realizaci v předmětné i nepředmětné nefigurální tvorbě. Ta předmětnost není popisnost, pouhé konstatování skutečnosti, ale vyjádření myšlenek, symbolů, někdy i trochu tajemna, nad kterým se zamýšlíme, abychom sami sobě dali odpověď na otázku „co tím básník chtěl říci", použitím školního výrazu pro aplikaci ve výtvarném vyjádření bludišť,častých žebříků - jakoby prostředku nesmírné touhy vystoupat vzhůru, otvorů dveří a oken, jindy se objevují babylonské věže s vinutou cestou, která vede opět k vrcholu. Opět je tu žebřík, riskantní cesta na temeno věže. V promyšlené atmosféře dějů vystupují protáhle deformované postavy jakoby vystoupily z munchovských snů, představ a výkřiků. Své děje výtvarných děl zasazuje Jana Kasalová často do přírody, jindy používá architektonické prvky. S kresbou, grafikou a navazující obrazovou tvorbou prochází divák zajímavostmi přírody, sady, polem, alejí, útvary pískovcových skal, tak známých v Pojizeří obdobně jako vertikálami skalních útvarů, nebo stromových kmenů. Pozoruje kočky, ptáky, ryby, skvostné motýly a odtud se přemísťuje mezi řecké skalní kláštery, jindy zas kouzelné Provence a jiných krajin. Dostává se do labyrintu života a má před sebou zadání neřešitelné přízemními činy.

Jana Kasalová si již na začátku samostatných výtvarných aktivit ze všech tradičních a nových grafických technik vybrala suchou jehlu a od začátku využívala možností tisku barevných grafických listů z jedné desky. V suchých jehlách poměrně brzy dospěla k natolik neza­měnitelné osobitosti, že jsme si zvykli představy o ní a jejích výtvarných aktivitách spojovat především s nimi.

Těžiště její grafické tvorby hledejme v rozměrných grafikách, protože na ně se přednostně zaměřuje a sama jim při­suzuje největší význam. Jejich příprava a zejména pak vlastní tisk z již připravených desek je pro ni nejnáročnější, ale skýtá jí příležitost k dalším experimentům především s jejich barevnou harmonií. Jen některé z mnoha tisků, které doma na ručním lisu zhotoví, posléze podepíše a příležitostně vystaví...

Nepřehlédnutelné jsou také autorčiny perokresby. Kresby jsou zpravidla předobrazem i východiskem její grafiky, pro ni již charakteristický rukopis kreseb a suchých jehel její tvor­bu také formálně sjednocuje. Kresba perem a tuší na papí­ře i kresba rytá ocelovou jehlou do zinkové desky je po řadu let neodmyslitelnou součástí její tvorby. Tvorby, která je zaměřená na drobné lidské radosti a mezilidské vztahy, pro­žitá a procítěná.

Jana Kasalová patří k pravidelným účastníkům výstav malířů Pojizeří, ale od konce sedmdesátých let se účastní také domácích (např. Praha, Hradec Králové, Jihlava, Přerov, Semily) a zahraničních (např. Dánsko, Belgie, Holandsko, Polsko, Slovensko, USA) přehlídek příležitostné grafiky a knižní značky.

Jana Kasalová napsala :

„Labyrinty a bludiště mého dětství představoval les, město se spletí ulic i dlouhé chodby školní budovy. Za naším domem byl velký sad se stromy, keři a skrytými zákoutími. Dětské hry vyvolávaly tajemné obrazy pohádkového světa. Na Krétě jsem byla mnohem později a v Knóssu vstoupila na půdu 5000 let staré mínojské kultury nazvané po mýtickém králi Mínoovi. Dějiště známé báje o Théseovi, který se odvážil vstoupit do labyrintu, pronikl do jeho středu a zabil Mínotaura. Proč je ten příběh stále živý? Proč se k němu stále vracíme? Je to prastarý symbol věčného hledání, cesty i nalezení sebe sama. Labyrint není bludiště. Bludištěm putuje dobrodruh, labyrintem poutník. l Komenského poutník dlouho hledá v labyrintu světa, aby nakonec nenašel svůj ráj srdce v tomto světě, ale ve víře. Labyrint je symbol života.  Hledáme,  tápeme, ztrácíme, procházíme proměnami, abychom nakonec nalezli cestu k vlastnímu středu.“

Podívejte se na GALERII této autorky !

03.09.2013 11:17:12
malyvlk
To jsem já...

To jsem já...

Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Bouda Jiří_02.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Polívka Václav.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Oberthor Karel_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Lípa Jiří.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
_Šimlíková Rea_03.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan Petr_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Čápová Hana_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
01_Hřivnáč Tomáš.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one