EX LIBRIS - drobná grafika pro každého

Webarchivováno
Národní knihovnou

ČR

Grafické techniky

Grafické techniky

Techniky exlibris

Techniky exlibris

Logo_Malyvlk.jpg
Čapek Josef
Čapek Josef

Malíř, grafik, scénograf, spisovatel a výtvarný kritik.

Josef Čapek se narodil 23. 3. 1887 v Malých Svatoňovicích.

Čapek navštěvoval tkalcovskou školu ve Vrchlabí (1901-03), krátce pracoval v textilní továrně v Úpici, pak byl přijat na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kterou absolvoval roku 1910, když prošel ateliéry profesorů Emanuela Dítěte a Karla Vítězslava Maška. Byl členem Skupiny výtvarných umělců, jejíž činnosti se aktivně účastnil (1911-12), podílel se i na řízení skupinového časopisu Umělecký měsíčník. Nakrátko vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes a byl redaktorem jeho časopisu Volné směry (1912-13). Po válce stál u zrodu skupiny Tvrdošíjných, nazvané podle hesla první výstavy v roce 1918 (A přece! Několik tvrdošíjných!). Od roku 1929 spolupracoval s Uměleckou besedou, byl členem redakční rady časopisu Život (1933-38). Svým dílem se výrazně angažoval proti fašismu, již 1. 9. 1939 byl zatčen, vězněn v Dachau, Buchenwaldu, Sachsenhausenu a nakonec v Bergen-Belsenu, kde v dubnu roku 1945 zemřel.

V profilu výtvarného díla Josefa Čapka se v určitém časovém období výrazně prosazuje i grafika. Zprvu jako volný grafický list, záhy i jako grafickou technikou provedená knižní obálka a ilustrace, provází Čapkovu malbu přibližně v létech 1913–1926. První Čapkovy grafické listy, nepočítáme-li ojedinělé tisky časnější, vycházející z názorové orientace Skupiny výtvarných umělců. Navazují například Bracquova a Picassova kubismu, chápaný však jen jako východisko osobitě utvářeného projevu. Čapkova malba a grafika spěje ve válečných létech k úhrnnému zjednodušení a expresivnímu vyhranění formy, naplněné smyslem pro poesii všedního života a zároveň citlivostí k sociálním problémům doby a zvláštní atmosféře domácího prostředí. Čapek tak předjímá nástup českého umění po roce 1918, které řešilo tyto otázky v různých programových seskupeních, jako byla sociální skupina Umělecké besedy a Devětsil, nebo mladá generace grafiků ze Švabinského školy.

Čapkovy grafiky, kromě několika leptů a nevelkého počtu litografií, jsou provedeny linořezem. V něm našel Čapek techniku, která svojí jednoduchostí a výrazností nejlépe odpovídala jeho výtvarnému cítění a byla blízká otázkám obrazové výstavby, zejména vztahu objemu a světla. Linoryt v knižní grafice pak splňoval i požadavky moderní funkčnosti.

Čapkova grafická tvorba narůstala ve válečných letech počtem i významem. Vznikala paralelně s malbou, jejími náměty a komposičními řešeními, ilustracemi se dotýkala umělecky blízkých projevů literárních. Pozornost jí věnoval zejména S. K. Neumann. který už v r. 1910 zařadil dva Čapkovy linoryty do svých Sešitů erotických a v r. 1915 umístil Čapkovu litografii jako frontispic své sbírky básní Bohyně, světice, ženy. V létech 1918–19 pak poskytl ve svém časopise Červen místo pro publikování grafik a kreseb nejen Čapkovi, ale i jeho druhům ze skupiny Tvrdošíjní – Špálovi, Hofmanovi e Zrzavému. V Červnu uveřejňuje Čapek i své první grafické ilustrace, doprovod k Apollinairovu Pásmu v překladu svého bratra Karla. Čapkovu grafickou tvorbu válečných let, k níž patří i řada Koupání a varianty námětu Námořník s výrazným zjednodušením a geometrizací formy, dovršuje v r. 1918 vydání Alba deseti grafických listů. Šest linořezů a čtyři litografie tu postihují tehdejší Čapkův námětový repertoár, sahající od expresívního, sociálně chápaného motivu Žebráka a Žebravých dětí až k tiché intimitě Toilety a Chlapce se svítilnou. Několik listů z následujících let (Piják, Prosebník a d.) poukazuje zesílením sociálně kritické noty na dobovou situaci. Po r. 1920 se Čapkova grafika soustřeďuje téměř jen na knihu. Poslední grafickou ilustrací jsou linoryty k Apollinairovu Kacíři a spol. z r. 1926. Čapek však dál navrhuje knižní obálky, hlavně pro nakladatelství Aventinum, a pokračuje v ilustraci kreslené. Dvě barevné litografie dětských her z r. 1935 jsou už jen ojedinělou prací, bližší malbě a kresbě než grafice.

Josef Čapek byl jako grafik samoukem. Nevytvářel technicky perfektní sběratelské listy ve smyslu ustálené představy. Grafika pro něho byla experimentem, časově podmíněným prostředkem umělecké výpovědi, který se uzavřel jakmile přestal být aktuální. Dokladem tvůrčí svobody, ale i pocitu občanské sounáležitosti, s níž volil své výrazové prostředky, je karikaturní kresba druhé poloviny třicátých let. V době fašistického ohrožení se Čapek vzdaluje námětovým okruhu dětských motivů a publikuje cyklus burcujících karikatur Diktátorské boty. Jeho dílo se uzavírá početným souborem kreseb a obrazů – cyklusy Oheň a Touha, umělecky silným gestem protestu proti válečnému násilí.

Podívejte se na GALERII tohoto autora !

03.09.2013 10:58:05
malyvlk
To jsem já...

To jsem já...

Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Bouda Jiří_02.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Polívka Václav.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Oberthor Karel_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Lípa Jiří.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Kisza Herbert_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
_Šimlíková Rea_03.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Melan Petr_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
Čápová Hana_01.jpg
Výstavu grafik s touto tématikou naleznete ZDE.
01_Hřivnáč Tomáš.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one